Jak si vhodně půjčit?
Lidé už dávno nežijí jenom díky tomu, co jim zrovna poskytne příroda. Nejedí jenom to, co si uloví nebo někde sklidí či posbírají, neoblékají se do pazourkem opracovaných kožešin jimi ulovených zvířat a podobně. Dnešní lidé už si to, co k životu potřebují, kupují. A nejde to ani jinak, protože s tím, co nám příroda ještě poskytuje, bychom vesměs nepřežili.
Zdálo by se, že je existence takového obchodování dobrá věc. Člověk prostě zamíří tam, kde se mu nabízí to, co potřebuje, a tam stačí jenom takovou věc vzít a zaplatit za ni. Případně stačí zaplatit a nechat si poskytnout potřebnou či žádanou službu.
Jenže dokonalost takového řešení je úměrná tomu, kolik má člověk toho, čemu se říká peníze. Ten, kdo je finančně zaopatřený, si vskutku nemá na co stěžovat. Ale co ten, kdo penězi právě neoplývá, ba kdo je dost možná chudý jako ta pověstná kostelní myš? Ten už si možnost nakupování zase až tak moc chválit nemůže.
Jenže i ten musí nakupovat, ani ten se aspoň bez minima věcí neobejde. A když už mu peníze skutečně nestačí, musí řešit dočasný nedostatek financí třeba aspoň tím, že si vezme půjčku.
Ovšem obracet se na banku zrovna v době, kdy je na tom člověk finančně nedobře, nemá moc smysl. Dotyčnému totiž vesměs jenom řeknou, že není bonitní, a proto mu půjčit nemohou. Či přesněji řečeno nechtějí.
Ovšem ne všude to dopadá právě takto. Například taková hypotéka po insolvenci je dostupná i těm, kteří z pohledu bank nejsou žádné půjčky hodni. Tady se totiž člověk zaručuje za náležité splácení dáním nemovitosti do zástavy, a díky tomu se mu dají odpustit jiné nedostatky, jež jsou v bankách nesporně kontraproduktivní. Tady nemusí vadit ani vcelku nízké příjmy žadatele, tady se neberou nijak vážně ani záznamy v registrech dlužníků, ba třeba ani hrozící exekuce. A člověku tu půjčí klidně i hodně peněz, a to natolik výhodně, že by byl hřích toho nevyužít.