Stejné peníze všem
V onom Finsku prostě zkoumají, zda by nebylo lepší dávat všem svým obyvatelům automaticky určitou sumu peněz, k níž by si následně ti pracující přivydělávali peníze navíc, než aby dávali sociální dávky jenom lidem bez dostatečných příjmů.
Kdyby prý všichni občané bez podmínek a ohledu na zásluhy dostávali stejnou jistou částku, mohl by se tím nahradit celý stávající systém sociálního zabezpečení. Nemuseli by tam mít desítky různých podmíněných dávek a programů, které znamenají spoustu byrokracie a s ní souvisejících výdajů, všechno by hravě zvládl i jenom pouhý počítač, a omezil by se tak i stále větší vliv úředníků. Žadatelé by nebyli tolik ponižováni prokazováním toho, že mají na konkrétní dávku nárok, nebyli by závislí na úřednících, a naopak by byli více motivováni k hledání práce, věda, že jim jejich základní nepodmíněný příjem každopádně zůstane.
Tento nápad má své příznivce stejně jako odpůrce.
Příznivcidoufají, že to bude motivovat nezaměstnané k hledání nějaké práce, protože se tito nebudou muset obávat, že by o své sociální dávky přišli.
Odpůrcise naopak obávají, že kvůli zaručenému příjmu vzroste nezaměstnanost, protože stoupne počet lidí, kteří nebudou mít díky těmto penězům potřebu se snažit najít zaměstnání, zejména pokud by se jim nabízely jen nepopulární druhy práce. Tito se dále obávají i toho, že by základní nepodmíněný příjem zvýšil odpor proti migrantům, jež by společnost tímto způsobem odmítala automaticky živit. Navíc je podle nich rozdávání peněz za nic nemorální a nějakou pomoc by měli dostávat jen ti, kdo ji opravdu potřebují a kdo současně mají něco odpracováno, a tudíž se o své dávky nějak zasloužili.
Výše zmíněný pokus prozatím nedal za pravdu ani příznivcům, ani odpůrcům. Ti, kdo dostávali základní příjem, nebyli v prvním roce experimentu lepší ani horší než ti, kdo ho nedostávali, pouze se prý cítili být méně stresovaní a v lepším zdravotním stavu. Ale co se hledání zaměstnání týká, pracovali ti se základním příjmem v prvním roce experimentu jen o půl dne déle než ti bez něj, tj. v průměru 49,64 dne. Nějaké příjmy mělo z těch pobírajících základní nepodmíněný příjem 43,7 procenta, v průměru 4230 eur.
Finská vláda se prostě rozhodla, že vyzkouší, zda by v případě garantovaného nepodmíněného příjmu více nezaměstnaných začalo pracovat, aby si přivydělali, nebo ne. A zatím se zdá, že se to moc nepovedlo, že se lidé s nepodmíněným příjmem v hledání práce nezlepšili. Berou, co dostávají, a stačí jim to. Proč chtít víc?
Nevím, jak to dopadne ve Finsku, jedno je ale jisté. U nás by základní nepodmíněný příjem žádoucí nebyl. Protože kam by se pak chodili opilí a zfetovaní ‚sociálně slabí‘ prát, kdyby jim zrušili úřady, jež rozhodují o jejich dávkách, že?